17 životních zjištění za 17 měsíců mateřství

Mateřství, to je jízda :-). Co vám o něm nikdo nepřiznal? O čem se nemluví? Co se vám může honit hlavou?

Co překvapilo mě?

  1. Zrození je zázrak – až když jsem dceru držela v náručí, najednou jsem si uvědomila, jak je to neuvěřitelné, že tu s námi najednou je. Připadalo mi, že spadla z Marsu, že se prostě najednou objevila. I teď ji občas sleduju a říkám si, jak je úžasný, že ji máme, protože takoví běhající trpaslíčci se prostě v obchodě neprodávají a člověk má štěstí, že se mu nějaký takový trpaslíček v životě objeví.
  2. Jak moc člověk dokáže milovat – dívám se na ní a chce se mi brečet…láskou. Dala bych za ni život. Přijde, obejme mě a já taju. Její smích rozzáří okolí. Když přijde a začne mi „foukat na bebí“, všechno přestává bolet.
  3. I jak dokáže nenávidět své dítě – dívám se na ní a chce se mi vraždit. Nebo aspoň křičet. Buď já nebo ona, obě to teda nedáme. Křičí tak, že mi praská něco v hlavě. Má na to právo, nenechala jsem ji sníst hadr od sava. Já vím, jsem zlá matka…
  4. A nenávidět svého manžela – je to sobec a pokrytec. Odchází ve čtyři ráno do práce a MŮŽE JÍT MEZI LIDI SÁM. Co na tom, že se pořádně nevyspí a pracuje hlavně kvůli nám. Podle mě si odchází odpočinout, aby se mohl bavit s normálními lidmi a pak být s dcerou plný nápadů, co za blbosti se dá dělat, když vyčerpaná a frustrovaná maminka je ráda, že jednou za den vymyslí nějakou novinku. Božínku jak ráda bych šla někdy do práce místo něj. I v ty čtyři bych vstala.
  5. Jak je manžel báječný – a pak nastane ta chvíle, kdy onemocní dcera a chytnu to i já. Sotva funguju, jsem totálně KO. Manžel nakoupí, uvaří snídani a přinese teplý čaj s citronem. Je naprosto úžasný, až mě to dojímá a nedokážu si představit svět bez něj.
  6. Jak vám jen přítomnost někoho dokáže rozzářit den – znáte ten den, kdy je všechno na houby? Nejraději nevylézt z postele a celý den zaspat! No, máte dítě, nechte si zajít chuť ;-). Pak ale ten malý trpaslíček přijde, šibalsky se na vás usměje, pohladí vás po vlasech s sám od sebe obejme… nebo vymyslí nějakou ptákovinu, které se nahlas, ze srdce, nakažlivě řehtá, až se musíte usmát i vy ♥..
  7. Jak byste občas sbalili kufřík a vydali se na cestu… – je to tak. Upřímně, nikdy vás to nenapadlo? Sbalit kufřík, vydat se na nástupiště a odjet někam daleko… třeba se podívat na Island. Ticho, samota, volnost, zodpovědnost jen za sebe…
  8. Nevěřila bych, že nebudu stíhat na záchod – cha, kdo to nezažije, ten to nepochopí. Prostě se vám stane, že si s miminkem nemáte čas ani dojít na záchod. Není to moc často, nebojte se, většinou to netrvá dýl jak několik měsíců ;-)…
  9. A co udělám pro to, abych mohla na záchod – to si tak jednou sedím na záchodě, tlačím a dceru, která asi měla pocit, že mě ten záchod sní a tak vřeštěla u mých nohou a měla obrovské slzy…mám na klíně, kojím ji, hladím po tvářích a vyprávím pohádku. Naštěstí se to nestává moc často, maximálně tak devětkrát za týden. Onehdá mi někdo říkal, že jakmile máte dítě, už nikdy nejste na záchodě sám. Nikdo mi ale neřekl, že se tím myslí doslova NA záchodě…

Bod mimo k záchodu – ten pocit naprostého štěstí a vítězství, když se několik dnů po porodu dobelháte k záchodu a nepočůráte se cestou či přímo u něj, o téhle radosti mi taky nikdo předem neřekl..

  1. Jak málo spánku stačí – dřív jsem potřebovala spát deset hodin. Jsem spáč. Někdo má normu 6 hodin, většina lidí 8, já 10. Dcera mi ukázala, že i se třmi hodinami spánku je člověk schopný fungovat týdny až měsíce.
  2. Kolika spánku si člověk dokáže vážit – občas se stane, že se dcera v noci vzbudí na kojení jen osmkrát místo oblíbených dvanácti až patnácti kojení za noc. Mám pak pocit euforie, že můj spánek se dostává do formy nebeského odpočinku. Spát hodinu v kuse není nic automatického, věřte mi.
  3. Jak člověk změní hodnoty – některé mé dřívější hodnoty jsou mi k smíchu, některé mě překvapují, některé se utvrdily a některé změnily… občas vidím svět úplně jinýma očima a nechápu, že jsem to neviděla dřív. Občas chci vidět to, co dřív :-). S mateřstvím něco přichází a něco nenávratně mizí…
  4. Co nabyde na významu – tak to mě děsí! No vážně! Jaktože se počet a vzhled stolice miminka stává na nějaký čas důležitější než světový mír? A to nemluvím o tom, s jakým zápalem o tom maminy mluví (i já to období mám za sebou), protože to OPRAVDU JE takřka hlavní bod dne (především pokud váš miláček trpí na bolesti bříška). No nic, nebojte, období bobků přejde… tak nějak plynule se změní v období růstu zoubků :-D.
  5. Kolik strachů je na světě – tohle je trošku vážnější bod. Nikdy jsem nečekala, že se budu bát, že přijde válka a co pak bude s mým dítětem? Jak ho ochráním? Jak ho budu moci pouštět ven s jinými dětmi, když vidím, jak dokážou být zlé? Mam strach, že se dceři něco stane a já to pak nepřežiju, že to prostě nezvládnu. A historky o noční kontrole dechu miminka jsem brala jako nadsázku – dokud jsem to nedělala několikrát za noc od narození a stále už skoro rok a půl…
  6. Co dělá izolace s mozkem – normálně zdementníte. Prostě se s tím smiřte. Ano, snažte se mluvit o jiných tématech, než jsou děti, a stýkejte se i s bezdětnými. I tak to začne těhotenstvím, kdy zapomínáte. Myslíte, že se to pak zlepší… jenže k zapomínání začnete tak trochu dementnět… a nelepší se to… a s dalším těhotenstvím zapomínáte ještě víc… nebuďte na sebe tak náročná a nevyčítejte si to, stejně to nezměníte ;-). S láskou se přijímejte jaká jste a věřte v lepší zítřky. Neupínejte se ovšem na měsíce, spíše ba roky 😉
  7. Vždycky může být hůř – máte někdy pocit, že horší už to snad být nemůže? Jakmile na to jen pomyslíte, ten váš malý andílek vám ukáže, že může být o dost hůř a může se to i nadále zhoršovat. Už jenom to, že si řeknete: „horší už to být nemůže“ vám zaručuje, že průšvih je za dveřmi ;-)?
  8. Jak je nádherné, když děťátko usne – občas bych dceru láskou umačkala a občas bych ji vzteky zatloukla do země. Když ale usne, vypadá jako anděl a člověk najednou ví, že společně se dá zvládnout všechno. Obrázek spícího děťátka si vryjte do paměti a vybujte si ho třeba při scéně, kdy jste nedovolili dítěti vypít prací prášek a ono tak chce! Pomůže vám to ho za tu scénu nezabít.

Budu ráda, když se se mnou podělíte o své postřehy :-).

Tím vším jsem si již prošla a nyní tím procházím podruhé :-). Co mi pomohlo, jsem sepsala v e-booku Miminko, neplakej. Pokud vás tyto radosti teprve čekají, mrkněte, třeba se hodí právě pro vás :-).

A pokud máte děti už větší, při čtení článku s úsměvem vzpomínáte a teď si říkáte, že je čas zase na vás, mrkněte SEM – naučit se anglicky za pár minut denně a pak mít třeba lepší práci nebo cestovat? MŮŽETE!

Zuzka Šmidrkalová

Mou vášní je objevování nových způsobů jak vykouzlit těm nejmenším úsměv na tváři. Inspiruji maminky k překonání počátečních nejistot a naladění se na svá miminka skrze kontakt.

Jsem autorkou e-booku zdarma 8 tipů jak ulevit miminku od bolesti bříška pomocí přírody.

Zároveň jsem autorkou láskyplného průvodce sžití se s miminkem, e-booku Miminko, neplakej aneb Osvědčené tipy a konkrétní postupy jak uklidnit miminko.

A co mě k tomu přivedlo?

Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *