Jsou to tři roky. Kruh se uzavřel. Hlavní proces uzdravení se dokončil. TEĎ UŽ O TOM DOKÁŽU MLUVIT. Mám za sebou dva porody. Každý byl úplně jiný. Paradoxně ten, co by se všeobecně hodnotil jako lepší, ve mně zanechal větší rány. Dneska vám ale nechci vyprávět o porodu. Chci vám říct příběh o uzdravení.

Znáte to? Ty vtíravé myšlenky… 

„Nejsem dobrá máma, jiná to zvládá o dost líp“

„Takhle to bude pořád? To není život, to jsou galeje!“

„No jasně, ta obrovská láska má přijít hned po porodu. Jenže nepřišla… Je se mnou něco špatně?“

První rok s dcerou byl peklo a tohle je jen pár myšlenek, co se mi honily hlavou. Postupně mizely nebo se upozadily. Jenže znáte to, když to jenom odsunete, nezmizí to… pořád jsem cítila tlak v pozadí, špatný pocit, vinu…

TŘI VLNY

Tři roky, tři vlny… můj sebeléčebný proces proběhl třemi klíčovými okamžiky.

  1.  Zvědomění před druhým porodem
  2.  Poporodní rituál
  3.  Vzpomínky na příchod na svět

Budiž tato cesta možnou inspirací i vám ❤. Sepíšu pro vás postupně všechny tři klíčové okamžiky.

POPORODNÍ RITUÁL

Asi před rokem jsem se doslechla o poporodním rituálu. Hned jsem cítila, že TOHLE PROSTĚ POTŘEBUJU. Jenže na koho se obrátit?

Shodou okolností jsem se po delší době spojila se svou známou, která je mi velmi blízká, přestože jsme se viděly jen párkrát. Je to porodní dula.

Mezi řečí se zmínila, že nově začíná dělat poporodní rituály. Osud!

Domluvily jsme se za dva měsíce, protože bylo hektično před Vánoci. Napjatě jsem čekala na den D.

Petra (dula) dorazila a už na dálku z ní čišel klid. Je to taková laskavá, klidná a moudrá žena.

SDÍLENÍ RADOSTI I SLZ

V pokoji jsme připravily oltářík z kamenů a provoněly ho. Zapálily svíčky, zatáhly závěsy a přišla chvíle sdílení. Po počáteční nejistotě jsem se rozmluvila a mluvila, mluvila, mluvilaaaa :-).

Hodně jsem u toho i brečela (a vzpomínala, jak mi má dcera skoro rok probrečela, právě i protože cítila mou bolest) a zároveň vzpomínala na lví sílu, která se ve mně probudila při druhém porodu.

Bylo ohromně osvobozující říct nahlas veškeré myšlenky a vzpomínky na porod a období kolem něj. Bez jakéhokoli posuzování situace, prostě to ze sebe všechno dostat, aby to mohlo být uzavřeno.

Kéž by takové upřímné nesoudící sdílení bylo mezi ženami běžné.

Petra se mnou oba porodní příběhy prožívala a i ona si zavzpomínala. Vše tak krásně přirozeně plynulo.

HALENÍ DO ŠÁTKŮ

Po sdílení jsem si lehla na zem na deku a Petra mě postupně ovazovala šátky. Byla to chvíle, kdy jsem si opakovala, co ze svého života vypouštím a propouštím, co odchází.

Při poslechu relaxační hudby jsme čekaly, až budu mít pocit, že chci rozbalit.

Pořád jsem cítila nějaký tlak, že část druhého porodu nechci pustit. Při „zahalení „mi přišlo velké AHA, proč tomu tak je a na konci jsem dokonce zjistila, že Petru napadlo to samé. Tak jsme v tu chvíli byly propojené…

Poté mě Petra začala pomalu rozvazovat a já myslela na to, co teď je nové, co mi do života přichází, co přijímám. Hodně to bylo o mé práci sama se sebou, se svou myslí.

Petra Rubešová www.dulateplice.cz

OBEJMUTÍ

Po rozvázání jsem ještě chvíli ležela se zavřenýma očima. Když jsem je otevřela, cítila jsem se příjemně volně svobodně.

Vše jsme sbalily a při loučení jsem Petru objala. Musela jsem, nešlo to neudělat. Cítila jsem obrovskou sounáležitost a propojení. DĚKUJI ❤.

POZDNÍ SMS

Po pár dnech mi Petra napsala. Že na náš rituál myslí a že mě chce podpořit v tom, abych svůj příběh dvou porodů a dvou úplně jiných pocitů sdílela dál.

Tenkrát jsem jí napsala, že se na to necítím. Teď, po půl roce, už můžu. Přišel poslední střípek skládačky. Dcera mi vyprávěla o svém porodu. To vám napíšu příště :-).

PROČ TO PÍŠU?

Ať už máte jakékoli vzpomínky na porod, většinou jsou složené z hezkých i třeba méně hezkých.

Je známo, že ženy prožívají porod velmi subjektivně a po objektivně hezkém porodu mohou mít třeba i trauma a poporodní depresi a po velmi těžkém porodu se v nich může probrat silná sebevědomá žena.

Často právě po objektivně dobrém porodu ženy nemluví o tom, co považují za selhání nebo zklamání. Protože přeci všechno bylo v pořádku.

Ženy, není důležité, jestli vše bylo nebo nebylo v pořádku, ale to, jak vy se uvnitř sebe cítíte! A všechny tyhle pocity, když řeknete nahlas, tak ty bolestivé se zmírní a odplujou a ty krásné se utvrdí a usadí v mysli jako nádherná vzpomínka.

Sdílejte prosím tento článek mezi co nejvíce žen, aby každá věděla, že v tom není sama a že jsou způsoby, jak dostat bolestivé vzpomínky pryč ❤.