Kdo jsem?

Jsem maminka dvou úžasných dcer a užívám si život. Ne vždycky plnými doušky, ale o to víc od srdce. Vnímám svoje ženství a prohlubuji svou intuici. Rozvíjím se a poznávám, kdo jsem opravdu JÁ. A to především díky mateřství.

Začátky mého mateřství ovšem vypadaly dost odlišně. Ještě než jsem měla děti, byla jsem přesvědčena, že ženství jsem do vínku moc nedostala. Tak nějak mi nešlo samo od sebe.

Také jsem si myslela, že život s dětmi je pohoda, tak nějak přirozeně plyne,občas bouřka, ale vše máme přeci v genech.

Pak se narodila má první dcera a šly do háje mé představy o užívání si života s dětmi. Celkově o životě.

Reality dnů na mateřské

Hodiny až desítky pláče a křiku, rok bolavého bříška a minimum spánku mi braly chuť do života. Klesala jsem čím dál víc na dno, slupky představ o životě praskaly a já byla sama (vnitřně) a ztracená.

A jak jsem tak seděla na tom dně a už neměla sílu ani brečet, rozhlédla jsem se okolo sebe a viděla prázdno. Prázdno, které potřebovalo zaplnit. Zmizely iluze, role a nánosy a já viděla sebe a svůj život tak, jak je.

Reálně a bez obalu. Což byl obrovský dar – uvědomit si, že žiju v iluzích, přetvářkách a „měla bych“.

Cesta k srdci

A tak jsem ten svůj vnitřní svět začala stavět od základů. Tím se také začal měnit i svět okolo mě a to, jak ho vnímám.

Hodně jsem se zaměřila na to, kdo opravdu uvnitř sebe jsem, jaká jsem, co mi dělá radost a co mi ji bere. Zkoumám své děti, sebe a naše vzájemné reakce. Děti jsou obrovští učitelé a občas mi pěkně nakládají .

Můj svět zase začal mít barvy a zároveň se stal o hodně opravdovější než dřív. Zjistila jsem, že rodičovství a výchova mi dávají smysl jen když k nim přistupuji srdcem a s láskou – k dětem i k sobě. A také k nejbližšímu okolí.

A smysl to rozhodně dává i dětem, protože čím víc jsem sama sebou a zároveň se na ně dívám srdcem, tím víc si rozumíme.